Srpen 2019

Jakej PC??

27. srpna 2019 v 1:40 | Sharane |  Mini články

Budu kupovat notas a jelikož mé finanční příjmy sou nízky nemůžu si dovolit moc drahý, i když chci kvalitu, holt se nedá nic dělat, musím to nějak zmáknout...
Tak asi vyhrává jóga otáčecí nebo asus s podsvícenou klávesnicí...
NEJRADŠI BYCH BRALA OBA. ALE NEVÍM, JEŠTĚ SE ROZHODNU A DÁM VĚDĚT..
Žůžovoučkej, ta barva je moje....ale asi ten acer, páč lenovo yoga stojí 9000 skoro....
A kterej by ste brali vy? Ohýbací, nebo podsvícený? Já fakt nevím...jak jsem říkala ráno Moudřejší večera...

Bystřice pod Hostýnem, Vzpomínky Červenec 2019

27. srpna 2019 v 1:29 | Sharane |  Fotky
Vzpomínám na červenec letošního roku. Všecko bylo bombastický, až na to, že jsme tam měli jet po moři. Dopřála jsem si pivní koupel a perličkovou.....mi tam dali k ceně, každý den elektroléčba, snad příští rok pojedeme zase. Na přivítanou slivovička, jak jinak, po ní se mi zjevili démoni v hlavě, ale i psycho zážitky musí bejt...
Tak se s váma chci podělit o své zážitky:Líbající

Měli tam krásnou, obrovskou zahradu, jako od Boha pro Adama a Evu...ehm, byl v té rajské zahradě i štěrk? Šlápnul vedle

I kaktusy tam pěstujíLíbající


Fakt skvostná jídla, šopský salát, lepší kuchařku nám tam nemohli dát...Usmívající se



To je z čajovny od pána Radima, se kterým jsme si nesedli do oka a toho jsem ani nechtěla fotit, ale čokoláda byla delikátní, jako od Willyho WonkyNevinný

I kočičky se tam přišli pomazlit a něco zobnout...Šlápnul vedle


Tahle mě měla nejradši i s maminkou, doprovázela nás po celé zahradě, lepší delegátku jsme si nemohli přátLíbající

A tak mě zřídilo slunce...nenamalovaná, uff, já se za sebe stydím.... Je na prachy

Ztroskotanci - 1.kapitola - Prsten

24. srpna 2019 v 23:34 | Sharane |  Fanfictiony

,,Dýchej, Eleno, dýchej!" snažil se mě někdo oživit.
Pak jsem ucítila teplou tekutinu, jak se do mne nalívá.
A pocítila jsem sílu, jak se mi vrací.
,,Proboha já jsem?" Vydechla jsem.
,,Upír, tak pojď, zkusíme najít v té vodě něco užitečného.
,,Damone, jak jsi mohl? Měl jsi mě nechat...." nedokázala jsem dokončit větu.
,,Zemřít? Tebe by bya věčná škoda. A pokud vím, už jsi mrtvá byla" uchechtl se Damon, pak zvážněl a podal mi ruku.
,,Tak dobře, jdeme" souhlasila jsem.
Co bylo ve vodě vám ani radši popisovat nebudu, možná si vybavíte datum,15. duben 1912, a viděli jste i film.
Ale vylovili jsme ze sejfu krev nulu negativní, spousta krve.
A pak jsem to pocítila....žíznivou palčivou bolest.
Roztrhla jsem jeden sáček, druhý, třetí.
,,Ujišťuji tě, že tady se budeme cpát zvířátky. Pojď" zavelel, ale já nemohla......poušťěla jsem do sebe další balíčky krve, jedno mi bylo jasné..nepřežijeme...

O chvíli později...
***
,,Já byl malý divočák" zpívá Damon na ostrově a zahryzuje se do své kořisti.
,,Tys byl malý divočák" dodám zvesela a saju tu teplou, červenou tekutinu která mi sice moc nešmakovala, ale pochopila jsem, co cítil Stefan, když se krmil zvířaty.
Nechce mít na svědomí jediného člověka!
Katherine, která ho láskou zaslepila, ho proměnila v upíra.
Říkala, že ho už nemiluje.
Že ho milovala...
A já miluju Damona...
,,Tak jo, to stačí, mám dost" odhodil jsema zvěřinu a vyšplhala jsem se na nejvyšší skálu, kterou by normálnímu smrtelníkovi trvalo vylézt několik dní, než by zjistil, co na ní je.
Nikde nic. Všude jen pustý ostrov. Jako upír jsem dostala zrak. Zrak v noci a nejen to.

Pohled Damona*

Vyšplhal jsem se za Elenou, mimochodem, za mojí holkou.
Když jsem jí viděl poprvé, pomyslel jsem si, Katherine!
Ale nebyla to ona.
Měla něco, co Katherine ne.
Bušící srdce, voňavou krev.......vábilo mě to.
Kde to jsme?
,,Jsme v prdeli" odpovídám.
,,Jo to vidím, nech mě přemýšlet" Elena si dává ruku na čelo, jako by jí to bolelo.
,,Díky za prsten" zasmál jsem se.
Byla noc. Dlouhá noc.
Kolem půlnoci jsme ztroskotali a já poprvé v životě neměl plán.
,,Děkuju" řekla a políbila mne.
Vášnivě jsem jí to oplatil. Na tohle se rychle zvyká, se skvělou ženskou, s takovouhle sexy pusou.....sice né lidskou, to díky síle v sobě jsem jí dokázal nevysát, ale... miloval jsem jí, odjaživa.... ona byla pro mě ne Katherine..

Místio Trevicty instantní nudlová polívka...

24. srpna 2019 v 22:57 | Sharane |  Z mého nitra
Ahojte, dneska sem se pořezala v kuchyni přítel byl vedle,, já se rozbrečela a on ,,to máš nastavený v mozku, já nevím, jak ti pomoct, to musíš vědět nejlépe ty sama" a po té jak to dořek jsem na něj za ten jeho proslov byla tak nasraná, že jsem do sebe kopla čtyři rivotriliy.... už mi vážně chybí Trevicta, jsem ve stresu, ale do jedenáctýho září musím holt vydržet.mě utěšuje jen to, že si jdu lehnout, jakmile sním krevetí instantí polívku, kterou jsem si osladila sladkou paprikou, aby nebyla tak pálivá a hurá na kutě.... :-/

Weasley a famfrpál, básnička

24. srpna 2019 v 14:31 | Sharane |  Mini články
Básnička psaná před 5 lety....Nebýt fb tak si nevzpomenu na ni. Snad se pobavíte.

,,Kdo by se Weasleyho bál,
neumí hrát famfrpál,
Zmijozelem zní chorál:
Weasley je náš král.
Ze hnoje se vyhrabal,
nedosáhne na Camrál,
k vítězství nás vede dál,
Weasley je náš král."
,,Weasley je náš král,
Weasley je náš král,
nedosáhne na Camrál,
Weasley je náš král."

Ztroskotanci - Úvod

22. srpna 2019 v 18:15 | Sharane |  Fanfictiony
Pamatujete, když se potopil Titanik?
Elena s Damonem nastupují na loď snů, přepychovou, luxusní.
Někdo je nenechal doplout.
Stefan ovládaný Klausem, zničil stroj na lodi v kotelně před odplutím, v polovině cesty námořníci zjistili závadu a už bylo však pozdě.
Loď snů šla ke dnu....
Přežili jenom Elena a Damon, který jí změnil v upírku.
Jak budou přežívat?
Dostanou do sebe zásobu krve aby vypluli domů?

Ukázka
Loď snů se potápí a já sní.
Nevěděla jsem, kdy se zas nadechnu.
Padala jsem do hlubin nekonečného oceánu.
Proboha! Mami, tati....vy jste.... viděla jsem utopených spoustu těl.
Vzpomínám si na to, jak jsem sála před pár dny na lodi Damonovu krev.
A došlo i na něco víc.
Najednou všechno zatemnělo.
,,Dýchej, Eleno, dýchej!" snažil se mě někdo oživit.
Pak jsem ucítila teplou tekutinu, jak se do mne nalívá.
A pocítila jsem sílu, jak se mi vrací.
,,Proboha já jsem?" Vydechla jsem.
,,Upír, tak pojď, zkusíme najít v té vodě něco užitečného.
,,Damone, jak jsi mohl? Měl jsi mě nechat...." nedokázala jsem dokončit větu.
,,Zemřít? Tebe by bya věčná škoda. A pokud vím, už jsi mrtvá byla" uchechtl se Damon, pak zvážněl a podal mi ruku.
,,Tak dobře, jdeme" souhlasila jsem.
Co bylo ve vodě vám ani radši popisovat nebudu, možná si vybavíte datum,15. duben 1912, a viděli jste i film.
Ale vylovili jsme ze sejfu krev nulu negativní, spousta krve.
A pak jsem to pocítila....žíznivou palčivou bolest.
Roztrhla jsem jeden sáček, druhý, třetí.
,,Ujišťuji tě, že tady se budeme cpát zvířátky. Pojď" zavelel, ale já nemohla......poušťěla jsem do sebe další balíčky krve, jedno mi bylo jasné..nepřežijeme...

Pár momentek z dovolené 2019 - Malgrat de Mair - Blok Santa Susanna

19. srpna 2019 v 10:48 Fotky
Byli jsme na náročné dovolené ve Španělsku a můžete se podívat na pár fotek.
Schizofrenní holka, já, to zvládla, horší to bylo s maminkou.
Tak se kochejte a bavte se... Rozpačitý

***


Sex on the beach, neoddolala jsem, chtěla jsem vyzkoušet a ta laguna dole byla taky poprvé ochutnánaLíbající


Bylo horko, já mám na téhle fotce vykoupané vlasy, až na to, že jsem se sprchovala ve čtyři ránoŠlápnul vedle

Vychutnala jsem si na pláži modrou lagunu.... Líbající

Pózuju u moře, já vím, vypadám hrozněÚžasnýNějací lidé se projeli na lodi a já zachytila tuhletu momentku Šlápnul vedle


Americáno, bylo to obrovský kafe, potom jsme si dali vynikajici hamburger na půl s mamčouLíbající


Tudy vede cesta k moři, díky té fote vděčím tatínkovi...který nám pomáhal najít cestu k moři přes messengerSmějící se


Kdyby tomu tak bylo

5. srpna 2019 v 14:04 | Sharane |  Psaní od smutku, bolesti
Fiktivní příběh jedné malé, smutné holky, která nechce být sama...........
Vše se všem vrátí, věřím na karmu, tak neberte to jako pravdiví příběh, kdybych
rapovala vyšla by další skladba....

Sanitka ke mě míři,
polikám další tabletu,
nepomůžou ani psychiatři.
Ruce se mi klepou, jako kdybych byla na fetu.
Vygumovanej mozek už mám,
pojď bejby, další prášek si dám.
Buší mě srdce, tep se mi rychlí,
každý to se mnou vzdal,
nejde to vrátit.
Kde byli ty časy,
když jsem byla malá holka,
kdy mi život nepodrážela učitelka školka?
Rozdávám rány a ony zase mě je vracej,
prášky, působí, do toalety zvracej.
Pak vezmu žiletku.... a dotáhnu svojí misi do konce...
tady není místo pro city, nemám žádný emoce.....

Všechno je v pi*i !!!

4. srpna 2019 v 21:30 Psaní od smutku, bolesti
Ahojte, tohle mělo jít původně na můj blok, nepotřebuju soucit ani lítost, prostě čistě z mého srdce už dlouho ve mě tyhle myšlenky hoří jako oheň, nebudu nikdy rapovat, tak alespoň napíšu tenhle text,...

Mohla bych být lepší člověk,
mohla bych přestat kouřit,
mohla bych vám přestat ubližovat.
Mohla bych otočit svoji zvrácenou mysl,
život už nemá pro mne smysl.
A navždy budu poslouchat Jayka,
navždy tu pro me bude moje jediná kamarádka deprese,
a když si vezmu diazepam,
tak ten nahoře se mi směje se.
Mohla bych brát bráchu, takového jaký je,
mohla bych se líp ovládat.
Mohla bych neskákat do řeči.
Nevím kdy můj život skončí...
A svět má svá pravidla a jsme generace otroků systému, který mi nevyhovuje.
Radši to skončit ted... páč já už vlastně nevím co chci..
Slova jsou zbytečná...duše prázdná....
Myšlenky jako by neexistovali.
Je čas otočit plachty...
Věčně se cpát léky,
sebevražda jistá,
umírá mnou záchvat,
Satan a i vy se mi můžete vysmát!!!
A dá se vše změnit, lásku i svá pouta udržet,
je jen na vás jak se rozhodnete...
jestli z vás bude lepší člověk či horší,
nosíš trapnej kšilt,
ja jsem nekde jinde....
cesta je mi neznámá,
nevím, kdy u mě zaklepe,
kam mě systém potáhne.
A všechno začne nanovo...
ty chceš utéct...
Ale zjistíš že není kam...
chceš své stopy zamést...